Křížkové vyšívání

Orestujeme koření, na něj přidáme jedny ponožky a dusíme na mírném ohni do měkka…

Začneme (a skončíme) pochopitelně trochu jinak. Baví mě experimentovat s barvami na vlnu, s vlnou samozřejmě taky. Mám ráda hořčicovou barvu, takže jsem vzala jedno přadeno nebarvené ponožkové příze od firmy Zitron a zkusila jsem si ji nabarvit. Je to hořčicová, ale navíc mi připomíná barevně curry, které vaří manžel.

Návod na ponožky My Cup of Tea socks je zdarma ke stažení, můžu ho vřele doporučit, vzor je celkem jednoduchý (ne, nezapamatovala jsem si ho do detailu, pořád jsem pro jistotu koukala do papíru) a vypadá hezky. Vynikne spíš v jednobarevném nebo mírně melírovaném provedení.

A mám novou zahraniční (no dobře, ze Slovenska:-) ) taštičku na pletení! Je krásná i praktická a až budu mít odkaz, kde se dají koupit, určitě jí udělám reklamu.

Letos tedy druhé ponožky pro mě. Měla bych pomalu nahodit na další, mezi pletením svetříku pro syna už vybírám návod.

Broken Seed Stitch je jednoduchý vzor na upletení a vypadá více než efektně. Nejlépe podle mě vynikne v kombinaci jednobarevné příze s melírovanou. Třeba černá Fabel se zeleno-modro-tyrkysovou Jawoll Magic.

Pak už jsem si jen vyzkoušela nový typ paty, Fish Lips Kiss Heel, a za chvíli bylo hotovo. Tedy za delší chvíli, mám pocit, že ponožky na jehlicích 2.5 mm většinou moc rychle nepřibývají:-).

Stejný vzorek jsem použila na ponožkách už dříve – na vánoční dárek pro maminku. V hlavě mám spoustu dalších barevných kombinací, které by se mi líbily, tak třeba ještě někdy…

Epistropheid! Podruhé. Ten první jsem dala mamince, sedí jí lépe. Opakování zjevně nebylo matkou moudrosti ani zárukou bezbolestného pletení.

Po dokončení čepice, tentokrát ve velikosti M, tedy kratší varianty, jsem zjistila, že je krátká až moc. Kdo někdy zkoušel párat pleteninu od nahození, ví, že je to náramná legrace… Nakonec jsem nabrala oka těsně pod začátkem vyplétaného vzoru a zbytek okraje ustřihla (ano, několikeré chytání ujetých ok bylo samozřejmostí). Pružný okraj jsem tedy pletla v opačném směru, než bylo plánováno. Když se mi zdálo, že už je délka správná – ano, zkoušela jsem to – uzavřela jsem okraj pomocí Jeny’s surprisingly stretchy bind off. A vzala čepici na procházku, protože kde jinde člověk pozná, jestli je čepice ta pravá, že?

Nebyla, pořád moc krátká, navíc se mi úplně nelíbilo, jak vypadalo zakončení. Takže zase párání, tentokrát ale naštěstí už ze správného konce. Ale zase včetně zapošitých cancourků příze, aby to nebylo úplně zadarmo. Po napletení na tu správnou délku (ale jako už opravdu!) jsem upletla ještě několik řad lícovým žerzejem a pleteninu uzavřela stejným způsobem, jako v minulém pokusu. Lícový žerzej ale vytvořil úhlednou stočenou ruličku, takovou tu, kterou pletařky nesnášejí, když jde o svetry, sukně, atd.:-)

Konečeně je to ono. Všechny předchozí peripetie jsou zapomenuty, nosí se úžasně.

Když už jsem v tom přidávání dodělaných věcí, nemohu zapomenout na svého věrného společníka. Aspoň v posledních dnech bez něj neopouštím dům, zamotaná od hlavy k patě, téměř…

Nakonec jsem se do letošního mystery KAL se Stephenem Westem opřela, protože když už, tak už. Upletla jsem největší nabízenou velikost, pleteninu jsem zakončila pruhovanou dutinkou a se smíšenými pocity jsem jej vyprala a srovnala, napínání pomocí špendlíků jsem tentokrát vynechala, vzorek to podle mě nepotřebuje a netuším, co bych si počala s čtyřmetrovým pleteným šátkem. Před vypráním byl nepříliš splývavý, nedokázala jsem si jej uvázat, přehodit, naaranžovat tak, abych byla spokojená. Po vyprání jsem naopak spokojená velmi.

Takto si představuju ideální šátek na zimu. Velkorysé rozměry, hřejivý, zajímavý. A miluju proužky!